Dobrovolnická pomoc zahřeje i ve 20ti stupňovém mrazu

Důvodů proč jsem začala s dobrovolnickou činností je několik. Tím hlavním je samozřejmě moje láska ke psům a to, že jsem nebyla spokojená s tím, co v životě dělám. Moje zaměstnání mě nijak nenaplňuje, naopak mě psychicky vyčerpává. Na webu jsem našla stránky psího útulku Libeň, zkontaktovala jsem se se Simčou a bylo vyhráno. Ve chvíli kdy jsem šla na svoji první prochajdu ve dvacetistupňovém mrazu jsem zjistila, že tohle je přesně to co jsem potřebovala a co mi scházelo, aby měl můj život větší smysl. Ten hřejivý pocit, že jsem někomu pomohla a udělala radost. Nejkrásnější na tom je to, že jsou za vámi vidět výsledky. Vidíte spokojené pejsky, natřené ploty, uklizený útulek...Ten pocit je k nezaplacení. Přemýšlejte o tom i vy, zda pomoct ,, němým" tvářím není náhodou to, co chybí Vašemu životu. Třeba je to ta třešnička na dortu, co Vám schází.

P.S.: Holky, vy víte jak moc jsem ráda, že vám můžu pomoct, ale ještě jednou DěKUJI. Díky vám je můj život krásnější, když se mě někdo zeptá, kdo je mým vzorem odpovím, že jste to vy dvě! ( Hanka a Simča ) a děkuji všem stálým dobrovolníkům a přeji nám, aby nás bylo víc .

                                                                                                                                                                                            Eva  Ficbauerová