Svět za plotem útulku

28.05.2012 16:55

Protože jsem sama psa nikdy neměla, v polovině roku 2011 jsem se rozhodla prozkoumat možnosti dobrovolného venčení v pražských útulcích. Hledala jsem útulek, který by byl nejbližší mému bydlišti, a narazila jsem na libeňský Azyl pro týraná zvířata.

Moje představy o útulku se rapidně lišily od skutečnosti. Libeňský útulek byl příjemně malý, pejsků tam bylo oproti očekávání pomálu a všichni psi žili společně ve smečce až v rodinné atmosféře. Nejvíc mě ale překvapili lidé. Představovala jsem si starší, trošku bláznivou paní, místo ní mě přivítaly dvě usměvavé pohodové slečny – Hanka a Simona.

S Hankou jsem se vydala na svou první procházku, během které jsem se dozvěděla, jak útulek funguje, jakou má historii i to, jak je těžké sehnat spolehlivé dobrovolníky.

Nejsem si jistá, co mě tehdy přesvědčilo, abych přišla znovu. Rozjařenost Kookiho, Hančino poutavé vyprávění, pohled na všechny ty pejsky… Možná to, s jakou samozřejmostí mě tam přivítali, možná to, že jsem si přišla potřebná. Ale čím častěji jsem se v útulku objevovala, tím víc se mi převracely mé dosavadní životní hodnoty. Poznala jsem, kolik úsilí stojí opravit plot, když máte omezené možnosti financí, kolik peněz stojí veterinární péče, jak drahé jsou speciální dietní krmiva pro nemocné psy… V kontrastu s útulkovým světem jsem přestala chápat mé kamarádky, které řešily to, jestli si koupí kabelku za dva, nebo za čtyři tisíce. Naopak jsem si začala vážit těch, kteří se o pomoc zvířatům zajímají a snaží se aktivně pomáhat.

Při brigádách v útulku jsem poznala spoustu skvělých lidí, kteří přišli, ve špatném počasí popadli rukavice, pytle na odpadky a koště, a šli se obětavě pustit do úklidu. Bez řečí, bez nároku na honorář.

A já můžu říct, že jsem ze sebe nikdy neměla lepší pocit, než po vyčerpávající brigádě nebo po dlouhém venčení. Vděčný psí pohled nemůže nahradit žádná skvěle placená práce. A v útulku Libeň se navíc můžu potkávat s lidmi, kteří to ocení, kteří si svých dobrovolníků hodně váží, kteří jsou vděční za každý poskytnutý dar, za každou pomoc.

Tímto bych holkám, Hance a Simče, chtěla  moc poděkovat, za to, jaké jsou. Vážím si Vás, protože děláte svět lepším místem pro mnoho pejsků a mnoho lidí. Díky.

 

Marcela Šandová