Můj příběh - jak mi dobrovolničení změnilo hodnoty a život
Odjakživa jsem milovala zvířata. Bohužel pes mi byl vždy z nějakých důvodů odepřen. Rozhodla jsem se tedy, že bych mohla svůj nedostatek vyplnit venčením pejsků z útulků. Napsala a obvolala jsem asi 6 – 7 útulků. Dost mě překvapilo, že většina z nich mou pomoc odmítla a jediné, jak jsem mohla pomoci, bylo poslat peníze.
Při brouzdání na facebooku jsem narazila na útulek Libeň, který nabízel venčení pejsků. Na jejich stránkách jsem také našla ustrašeného pejska Kryšpínka, kterého útulek Libeň potřeboval rychle umístit do dočasné péče. Ihned jsem se ozvala a za týden jsme si přivezli bojácného a plachého Kryšpínka k nám. Kryšpínek se zlepšoval a předali jsme ho jiné dobrovolnici.
Dobročinná práce mě nadchla a ozvala jsem se útulku Libeň, že mám zájem pomoci i jinému útulkovému pejskovi. Nabídli mi do „dočasky“ Agátku, kterou jsme při každé procházce museli tahat z pod postele. Agátka u nás byla měsíc a půl a úplně se změnila. Dneska je nadšená, když jdeme ven na procházku, chodí bez vodítka, poslouchá na slovo. Stal se z ní miláček rodiny. Bereme si jí domů, kdykoliv je to možné. Samozřejmě nezapomínám ani na ostatní libeňské psí obyvatele a snažím se brát na procházky i ostatní.
Za tu chvíli, co do útulku Libeň docházím, jsem získala lásku a vděčnost psích stvoření, našla nové přátele, pomáhám v kočičím útulku, založila jsem web a fb stránky na pomoc zvířatům, zajímám se o kauzy týrání zvířat, nepoužívám kosmetiku ani čistící prostředky testované na zvířatech a když to jde, přispívám i ostatním útulkům nějaký ten peníz :-))) Můj život se změnil od té doby, co pomáhám zvířatům. Vše začalo v libeňském útulku, kde jsem viděla a pochopila, jaká je realita.
Moc děkuji všem, co není život zvířat lhostejný a hlavně děkuji Hance a Simoně, které se o útulkové pejsky v Libni s láskou starají.
Luci Mrhálková
P.S. Rozhodla jsem se Agátku alespoň virtuálně adoptovat, než najde trvalý domov :-))