Z hrobníkovy lopaty do luxusního domova aneb Gastonkův několikanásobný zázrak.
Ovčáci nemívají lehké osudy. Lidi si je často pořizují jen jako stroje na hlídání a ti jsou pak odsouzeni k osamělé existenci s často nevalnou péčí či rovnou hrubým zanedbáváním.
Když osmiletý hlídač Gaston přestal v létě jíst, poslal majitel zaměstnance na vet s 500 Kč a s tím, že ho mají buď ošetřit nebo utratit, když ošetření bude nad 500 Kč. Ale ona i ta eutanázie stojí víc. A veterinář i odmítl psa uspat, byť mu na boku zela veliká rána.
Za pomoci dobré duše, která uhradila náklady na Gastonovu léčbu, začal boj o jeho život, kdy nebylo jisté, do jaké míry je organismus ohrožen téžkou sepsí, která by znamenala smrt i přes poskytnutou péči. Když ho k nám po ošetření dovezli s infuzí a dreny po velké části těla, nevypadal vůbec dobře. Následovaly dlouhé týdny vyplachování a čištění ran, převazů, kontrol na veterině, ořezávání odumřelé kůže..Gastonek to všecko trpělivě snášel jakoby věděl, že na tom závisí jeho život. A zvládnul to. Po dvou měsících nebylo po ráně ani stopy.
Pak nezbývalo, než doufat v další zázrak v podobě kvalitního domova. Starých ovčáků jsou plné útulky a zájemců pramálo, tak vyhlídky nebyly světlé. Ale za pá měsíců Gastonek okouzlil úžasnou rodinu, která hledala parťáka ke svým 2 psům – 12letému kokříkovi a 4leté ovčandě. Ve zkušební dočasce to trochu zaskřípalo, ale páníci nezpanikařili a za chvíli Gastonek skvěle zapadl do smečky psí i lidské. A ta se dnešním dnem oficálně stala jeho domovem napořád. Možná poprvé v životě má někoho, kdo ho miluje, udělá pro něj maximum a nikdy ho neopustí. A to si tenhle fešák opravdu zaslouží.
