Jak správně vybrat psa

ČAS A ZPŮSOB ŽIVOTA

Pořízení psa je obrovským závazkem na mnoho let. Je nutné  si realis- ticky  uvědomit, že  život  se  psem   velmi   rychle   zevšední, nadšení z nového štěňátka (nebo  i z  dospělého psa)  rychle  vyprchá a  je přebito každodenností – každý  den  je potřeba dřív  vstát,  jít venčit, případně po psovi uklidit,  nakrmit, jít do školy, spěchat domů  ze školy (rodiče do  práce), vyvenčit, poklidit, nakrmit, čekat  do  pozdějšího večera, venčit  před  spaním, spát,  vstát,  poklidit, vyvenčit… a  vše nanovo.  Po dobu  cca 12-15  let, někdy  i více.

                                     KAŽDÝ  DEN, V MRAZU, V DĚŠTI,  V PARNU  

Po pořízení psa už nebude tak snadné jít po škole s kamarády do kina, za sportovními aktivitami apod., vždy bude  potřeba nejprve spěchat domů a postarat se o psa nebo  zajistit,  že se postará někdo  jiný.

Stejně  tak bude  komplikovanější odjet  na víkend do hor či na dovolenou k moři, vždy ude  nutné  zařídit,  aby se měl kdo postarat o psa. Proto není vhodné, aby si pořídili  psa lidé, kteří hodně rádi cestují  a celkově tráví hodně  času mimo domov. V takovém případě je lepší najít si například blízký  útulek,  kam je možné  chodit  psy venčit a trávit s nimi čas, aniž by bylo nutné  se o psa starat  na plný úvazek.

PROSTŘEDÍ, VE KTERÉM ŽIJETE

V tomto  ohledu je potřeba mít na paměti několik věcí:

Lidé žijící ve společné domácnosti (rodina, spolubydlící):

Pořízení psa zasáhne do života všech,  kteří se psem žijí – pes znamená zvýšený nepořádek (chlupy, bláto,  mokro), hluk, nároky  na čas, případně rozkousané věci apod.  Proto  je extrémně důležité, aby se na pořízení psa podíleli a také shodli  všichni, kteří budou  se psem  žít ve společné domácnosti a byli  připraveni se  o něho  starat  a řešit případné potíže.

Byt či dům:

Ne všichni  psi jsou vhodní  do bytu a naopak ne všichni  psi mohou být pouze na zahradě. Nezáleží ani tak na velikosti plemene, ale na srsti, zvyku a temperamentu, neboli  úrovni  energie.

I když  se mnozí  lidé  domnívají, že velký  pes  do bytu  nepatří, není  to nutně tak. Jsou velká  plemena, která jsou povahou klidnější a nepotřebují  nutně   denní   mnohakilometrové procházky, aby  se  unavila (basseti, buldoci) a naopak malá  plemena, která jsou velmi  temperamentní (např.  pinčové, teriéři,  včetně rozšířeného Jack Russel  teriéra, bíglové) a při nedostatku denního pohybu a aktivity mají tendence demolovat byt.

Srst 

 jsou plemena, která absolutně není vhodná chovat pouze na  zahradě, kdy  by  jim  chladné noci  mohly  způsobit vážné zdravotní problémy až smrt  (např.  čínští  chocholatí psi, ale také  jiná krátkosrstá plemena– krysaříci, jezevčíci, bíglové, čivavy, ale  také větší plemena jako boxeři,  krátkosrstí ohaři,  buldoci..).

 Pro pobyt  pouze  venku  jsou nevhodná také malá plemena, zejména ta do 10kg (malá  plemena ztrácejí teplo  rychleji než velká).

Prostředí, ve kterém je pes delší dobu zvyklý  žít 

 u psů, kteří jsou zvyklí žít v teple bytu, organizmus pobytem v teple zchoulostiví a chlad  je pak nebezpečný i pro psy, pro které by běžně nemusel být problém celoroční pobyt  v boudě  na zahradě. To je důležité mít na paměti zejména při  adopci nebo  koupi  dospělého psa,  který  už  je  na  některé prostředí navyklý.

Navyknout psa ze zahrady na byt bývá  snazší,  i když psi dlouhodobě žijící na  zahradě nemusí mít  upevněné hygienické návyky a existují také plemena, pro které  je pobyt  v teplém bytě  nevhodný – velká, huňatá plemena (bernský salašnický pes, bernardýn, husky,leonberger...).

 PLEMENO A TEMPERAMENT PSA 

Pamatujte, že temperament se výchovou změnit nedá, opravdu důslednou výchovou se dají někdy ovlivnit některé projevy chování, ale ne teperament jako takový.

Různá plemena a psi mají různý VROZENÝ temperament (úroveň energie) - jsou psi od přírody klidnější, přátelštější nebo naopak vhodní ke služebnímu výcviku nebo k různým sportům. 

Budoucí majitel  psa  by měl  popřemýšlet, jak  je schopen psa  vytížit a kolik aktivity je mu schopný  (aktuálně i v budoucnu) za den poskytnout a také jakou ovladatelnost u  psa  požaduje. Jde tedy  o zvolení  psa s vhodným temperamentem a vlastnostmi ku povaze , zkušenostem a očekávání majitele. 

Doporučuje se pořídit  si psa se stejnou nebo nižší úrovní  energie, než má majitel. Pokud  si klidný  člověk  pořídí temperamentního psa, nebude se jednat  o šťastné soužití – temperamentní psi s nedostatečným vybitím  energie  často  doma  ničí zařízení, štěkají,  neustále skáčou na lidi a na věci  a obecně nejsou chvíli v klidu.

Péče  o  aktivního, temperamentního psa  tedy  majiteli zabere víc času než o klidnějšího psa, majitel  musí zvážit,  kolik času je schopen a ochoten psovi  věnovat každý  den, mnoho let.

Temperamentní psi potřebují temperamentní, aktivní  pány,  kteří jsou schopni  jim  dopřát denně   dostatek pohybu (běh,   dlouhé, svižné procházky, agility,   aport,  výcvik...). Naopak klidným psům  postačí kratší, volnější procházky bez nutných energických aktivit.

JAK TEDY POZNAT TEMPERAMENTNÍHO PSA?

Stačí  psa pozorovat na procházce – pokud  je neustále v poloběhu, táhne za vodítko, má  tendenci skákat  na lidi,  běhat  za lidmi  nebo ostatními psy,  hrát  si s předměty, projevuje živý  zájem  o vše kolem sebe, říká si o aport,  apod.,  jedná  se o aktivního, temperamentního psa, kterému nebudou stačit tři 15ti minutové procházky denně. Čím méně se  pes  projevuje popsaným způsobem, tím  klidnější povahu má.

Samostatnou kapitolou jsou VELKÁ, SILNÁ plemena,  zejména  takové,  které   se  používá (nebo v minulosti používalo) k strážení objektů, bojům  mezi  sebou nebo s jinými zvířaty,  apod. (např. vlčák, ČSV, americký stafford, americký pitbull, bullteriér,  argentinská doga, bordeaux doga, tosa  inu,  akita  inu, šarpej, brazilská fila a různé druhy buldoků, rotvajleři, dobrmani...).

Tito  psi  obzvlášť vyžadují pevné, důsledné vedení a disciplíny, jelikož  mohou být při nedostatku výchovy nebezpeční jak  lidem,  tak  jiným  zvířatům, nezvládnutí psi jsou jedním  z nejčastějších důvodů, proč  se lidi psů  zbavují, jejich  pořízení je  třeba  opravdu důkladně promyslet a být připraven věnovat psovi  disciplínu a výcvik.

PRO SPRÁVNÉ ZVLÁDÁNÍ SILNÝCH PSŮ JE KLÍČOVÉ:

POVAHA A TEMPERAMENT MAJITELE, který  pro skutečnou řádnou výchovu musí být:

1. přirozeně AUTORITATIVNÍ (nezaměňujme se schopností psa „seřvat“ nebo fyzicky  ztrestat, to bývá u tvrdohlavých, dominantních psů naopak kontraproduktivní!)

Jde o klidné,  přirozeně sebevědomé vystupování, pevný,  autoritativní, rozhodný (nikoli  přemlouvavý nebo  iritovaný) tón hlasu,  vzpřímnou  pozici   těla,  schopnost psa  vykázat do  patřičných mezí  a  za všech okolností pevné  vedení na vodítku.

2. DŮSLEDNÝ – pokud  chce  majitel  psa skutečně vychovat k poslušnosti a důvěře, pak  není  možné  jednou mu  zakázanou věc  povolit a podruhé ne.  Psovi  tím  vysílá  nejasné signály   a  pes  velmi  rychle přestane na  přání  reagovat, protože zjistí,  že  ne  vždy  je  to  nutné. Důslednost může být časově i psychicky náročná, poněvadž ne vždy má člověk  náladu něco  se psem  „řešit“.

3. TRPĚLIVÝ – očekávat od štěněte, že se do pár dnů naučí  vykoná- vat potřebu venku nebo, že psovi stačí zopakovat povel třikrát a musí ho chápat, je naivní  a nerealistické. Je třeba  dát  psovi  čas,  aby  si nové návyky osvojil,  dovolit  mu dělat chyby,  ale dát mu pevně  (nikoli násilně nebo  křikem) najevo, že udělal  chybu  a to pokaždé, když  ji udělá, naopak je  dobré   vyjádřit potěšení, pokud   pes  splní,  co  je požadováno.

4. OCHOTNÝ VĚNOVAT VÝCHOVĚ ČAS – výchova psa se neodehraje za několik  málo dnů ani týdnů,  je potřeba jí věnovat mnoho týdnů  i měsíců, převýchova psa je ještě složitější a dlouhodobější.

Pokud  zájemce o psa cítí, že těmito  vlastnostmi nedisponuje, neměl by v žádném případě uvažovat o pořízení silného, velkého plemene a ani menšího temperamentního. S menším, klidnějším, submisivněj- ším psem  dobrácké, přátelské povahy bude  mnohem šťastnější.

FINANCE

Je dobré  si spočítat přibližné náklady na péči  o psa. Například kolik zhruba bude stát krmivo  na měsíc, rozmyslet si také, čím bude zájemce krmit  - jak  pokud  jde  o volbu  mezi  granulemi/konzervami/vaře- ným jídlem  anebo  pokud  jde o supermarketová vs. kvalitní  (prémiová, superprémiová krmiva).

VETERINÁRNÍ VÝLOHY

Veterinární výlohy jsou PRAVIDELNÉ (odčervení, očkování, péče o srst, chrup) a NÁRAZOVÉ (léčba  onemocnění, operace).

Mnohdy platí,  čím  větší  pes,  tím  vyšší  cena  za  veterinární ošetření, protože cena  některých veterinárních přípravků, léků  i zákroků se odvíjí od váhy a velikosti psa (např. odčervení pro psa do 10 kg přijde zhruba na 70–200  Kč, pro 40 kg psa na 280–800 Kč)

PŘÍKLADY ČASTÝCH VETERINÁRNÍCH ÚKONŮ:

Očkování a odčervení: cca 1200 Kč/rok

Odběr  krve základní: od 250 Kč

Šití rány s místním umrtvením rány: cca 1500 Kč Vyšetření a léčba  infekce antibiotiky: cca 1000 Kč Čištění uší: cca 400 Kč

Operace s narkózou: 4 000–50  000 Kč

Kastrace: 3000–8000 Kč (dle velikosti a pohlaví psa)

PROMYSLET PŘÍPADNÉ ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ

„Je to krásné  roztomilé štěňátko“ – štěňátko vyžaduje spoustu péče, času (např malá štěňata je třeba krmit 4x-5x denně), výchovu, úklid,  trpělivost a hlavně, velmi  rychle,  během pár měsíců, vyroste v dospělého psa, který už nebude tak roztomilý a hravý,  ale  bude  s  ním  spousta práce,   bude  muset   minimálně třikrát denně ven, krmit ho, starat se o něho.  Majitelé, kteří si starosti  při pořizování dobře  neuvědomili, se dospělého psa chtějí  zbavovat, proto- že na něho  nemají  čas, protože ho nevychovali a ničí jim věci nebo napadá jiné psy a podobně.

„Pořídíme si psa, abychom měli parťáka na naše  prázdninové výlety“ – parťák  na letní výlety  je určitě  skvělá  věc. Ale život se neskládá jen z výletů  a i v létě musí  majitelé (většinou) chodit  do práce  nebo plnit jiné povinnosti a času na psa nemají  každý den tolik jako o víkendu nebo o dovolené nebo o prázdninách. A také léto přejde  v deštivý podzim a  studenou zimu  a  pes  bude  stále  potřebovat chodit   na procházky.

„Pořídíme psa dětem“ – jedna  z nejčastějších chyb  rodičů. I když  se děti dušují, že se budou  o psa pečlivě starat, ráno ho venčit,  večer ho krmit a podobně, děti správně chápou povinnosti spojené s chovem psa a schopnost se o psa řádně postarat až kolem věku dospívání. To zase ale  mohou mít  zcela  jiné  zájmy  a priority, než  se starat  o psa. A tak většinou rodiče, kteří koupili  štěňátko za odměnu nebo k váno- cům, končí  frustrovaní ze snah  přimět  děti k péči  o psa a samotnou péčí o psa, kterého vlastně až zas tolik nechtěli, neměli  na něho čas, neposkytli mu  řádnou výchovu a  nyní  ho  nezvládají /časově i výchovně/.

„Pořídíme psa někomu jako  dárek“  – i když  existují  případy, kdy pes byl skvělý  dárek  a stal  se přítelem obdarovaného na celý  psí život, darování psa coby  dárku  spíš nemívá dobré   konce. Lidé, kteří si psa nepořídí sami,  ho často  skutečně nechtějí. Jen jejich  okolí  se domnívá, že „by  jim  pes  prospěl“. Obdarovaný málokdy řekne  rozhodné "ne“ při obdarování, třeba má i vůli to se psem zkusit, ale nezřídka po nějaké době  zjišťuje,  že psa  vlastně opravdu nechce a není  připra- ven řešit nerůznější situace a problémy.

Pokud  chcete svým  blízkým darovat pejska, jednou z možných variant je třeba  umírněnější cesta  – v místním útulku  koupit  virtuální vlastnictví některého z pejsků,  kterého budou  moci  vídat  a třeba  z toho vzejde skutečná adopce anebo  s nimi  vlastnictví psa dopředu pro- diskutovat a důkladně vnímat jejich  reakce.

„Pořídím si psa, abych  se necítil  sám“  – jedním  z nejlepších způsobů, jak získat věrného přítele  na dlouhá léta  a třeba tak i zahnat samotu, je pořídit  si  psa.  Starat  se  o  psa  sám  je  však  extrémně náročné – časově, finančně i fyzicky, mnohem víc, než když je na péči o psa víc lidí v rodině. Pokud  si člověk  psa pořídí  za řádného promyšlení všech povinností  a  potřeb   psa  a  je  opravdu ochoten řešit  problémové situace, pak to bývá  zpravidla rozhodnutí šťastné. Avšak,  pokud  jde o pouhé  účelové zahnání samoty bez  důkladné úvahy,  velmi  záhy se projeví  veškerá omezení a starosti, které  péče  o psa představuje a člověk  přestává být ochoten či schopen soužití  se psem.

„Pořídím si psa XY plemene, protože je to „in“, moderní, „drsňácké“ apod.“ – v módě  jsou různá  plemena – čivavy, jorkšíři,  psi typu „bull“ (pitbull,  bullteriér, bulldog) a  lidé  si  je  někdy   pořizují   právě   proto, že jsou  v módě,  aniž  by  si uvědomovali omezení a zodpovědnost, které péče  o  psa  znamená, nehledě na  to,  že  dané  plemeno se nemusí k majiteli hodit  úrovní  energie, což  způsobuje problémy ve výchově  a  následné  nežádoucí  chování  (agresivita,  ničení   věcí v bytě,  apod.).

„Pořídíme štěňátko staré  babičce, aby  měla  víc  chuti  do  života“ - další z velkých chyb, které se lidé dopouští. Babičky (nebo dědové) v pokročilejším věku  zpravidla (čest  výjimkám) již nejen  nejsou  tolik fyzicky   schopny  poskytnout  mladému,  aktivnímu  psovi    veškerý pohyb, který  nutně  každý  mladý  pes  potřebuje (nejen  velcí  psi, ale třeba i mnozí  psi  malého vzrůstu  jako  např.  Jack  Russel,  pinč  nebo bígl  bývají   velmi   živí  a  temperamentní).  Pokud   nemají dostatek pohybu, hraní  a pozornosti, často  doma  ničí věci,  štěkají  nebo  mají tendenci utíkat.

Pro starší  babičku takový  pes není příjemným rozptýlením, ale trápením a i pro psa takový  život není šťastný. Stejně  tak babičky mnohdy už „potřebují svůj klid“, obvykle nebývají naladěné na náročnou starost  o štěně  (uklízení loužiček, krmení  5x denně, venčení 5x denně, uklízení rozkousaných bot, tašek a polštářů), nemluvě o výchově psa. Pokud víte,  že  by  babička psa  opravdu uvítala  a chtěla  se  starat o psa,  je možné  projít nabídku útulků a najít staršího, klidnějšího pejska,  který  by byl babičce skvělým společníkem a ona by nemusela řešit problémy s náročnou výchovou, loužičkami a příliš častým venčením.

"Jsme mladý pár a chceme společnou radost v podobě štěňátka" - také velmi častý důvod. Je ale pořeba mít na paměti, že pár se může po nějaké době rozejít a bude třeba se postarat o psa. nebo se pár rozhodne založit rodinu a starat se o (zvlášť) temperamentního psa a dítě nebývá jednoduché. Před adopcí je nutné mít promyšlené i tyto scénáře.